V možná posledním utkání podzimu jsme zavítali na hřiště nedaleké Zvole. Proti kvalitnímu soupeři jsme chtěli potvrdit svou dobrou formu z posledních zápasů. V prvních dvaceti minutách nás soupeř kombinačně přehrával a zaslouženě se dostal do vedení. Poté se naše hra výrazně zlepšila a Tungy stihl po samostatném úniku do poločasu ještě vyrovnat. Bohužel jsme hned z kraje druhé půle dostali zbytečný gól, když hráč soupeře přehodil z velké dálky našeho gólmana. Poté jsme spálili několik vyložených šancí včetně netrefení prázdné brány z malého vápna. Za to nás soupeř potrestal a po nadskočení naší zdi při trestném kopu, jsme dostali další z řady gólů patřících do kategorie velice laciných. Čtvrt hodiny před koncem se nám podařilo ještě snížit a vytvořit si závěrečný tlak, ze kterého gól už bohužel nepadnul, proto zápas skončil vítězstvím hostů 3:2.
Velikou kaňkou na celém zápase bylo zranění Tungyho, který byl pět minut před koncem sestřelen v pokutovém území. Rozhodčí bohužel nenašel odvahu písknout penaltu a náš hráč odnesl zákrok měsícem nošení sádry. V této souvislosti se musím zamyslet nad chováním soupeřových hráčů, kteří se celý druhý poločas a zejména ke konci utkání chovali jako smyslu zbavení. Zejména bych se pozastavil u hráče číslo 4 (Robert Tomanec), který především naše mladé hráče soustavně vulgárně urážel, fyzicky napadal a výsledkem jeho unfair chování byl jeho faul na Tungyho, za který se mu nešel ani omluvit a místo toho dál častoval naše fotbalisty výrazy hodnými slovníku neandrtálce, v čemž byl mnoha svými spoluhráči podporován. Tungymu přejeme všichni brzké uzdravení.
Naše mužstvo chválím jednak za předvedenou hru a především za to, že všichni udrželi nervy na uzdě a nesnížili se k zákeřným a nebezpečným zákrokům jako soupeř. Někdy je zkrátka lepší prohrát s týmem plným „zvláštních“ lidí, než se snížit na jejich úroveň. Vždyť je to pořád jenom fotbal…