SKO – ČAFC (1.A třída), 7:5
Zahajovací utkání zimní přípravy po náročné lednové přípravě se vším všudy, tzn nepřesnosti, únava, potřeba si zvyknout na zápasové tempo. Soupeř nás překvapil svojí kvalitou, v zápase jsme 2/3 hrací doby prohrávali, ale nakonec otočili a zvítězili 7:5. Rozhodla fyzická připravenost a chuť to zvítězit a to i přesto, že nás bylo velmi málo.
SKO – FSC Libuš (pražský přebor), 4:1
Zápas se sousedy z Libuše zahájil soupeř velmi intenzivně, prvních 15min jsme naprosto nestíhali. Jen díky gólmanovi jsme neprohrávali rozdílem, který si nikdo neuměl před utkáním ani představit. Po zhruba 20ti minutách jsme ale výrazně přidali a hra se následně odehrávala již jen v naší režii a nebylo o čem. Kaňkou je tak jen zranění hostujícího hráče, který si ošklivě zlomil ruky.
SKO – Kazín (1.A třída), 5:0
Do utkání s Kazínem jsme dokázali nakombinovat sestavu společně s U17. Většina hráčů odehrála jen poločas, vyšlo to skoro na dvě jiné jedenáctky. I tak byl rozdíl v úrovni hráčů z KP a 1.A třídy značný, drtivou většinu utkání jsme zcela ovládali. Pozitivně lze hodnotit především začlenění mlaďásků a chování zkušených mazáků, kteří pochopili význam utkání a všem nováčků to ulehčili.
SKO – Vyšehrad (střed divize U19), 1:2
Zápas na Vyšehradě byl z trenérského hlediska vrchol zimní přípravy. Přestože jsme byli pouze v malém počtu, tak se hrál nádherný fotbal, plný herní intenzity a nasazení. Vyšehrad chtěl hrát, my také a zápas se musel líbit. Nakonec jsme velmi smolně prohráli o jednu branku 1:2, daň za nezkušenost, na šance jsem domácí výrazně přestříleli. Ale kluci se přesvědčili, že i na této úrovni mohou hrát vyrovnaná utkání a kritika vyšehradského trenéra vůči svým hráčům slovy : kluci, vás tady točí pašáci z vesnice o které nikdy nikdo neslyšel, to se hezky poslouchá. A aspoň už budou vědět, kde DB jsou.
SKO – ABC Braník (spodek divize U19), 2:8
Na ABC přišlo vystřízlivění, vysoká prohra 2:8 nás poslala zpět na zem. Hrál se úplně jiný fotbal než na Vyšehradě, domácí hráli jednoduše a strašně silově nahoru. Náš fyzicky zdecimovaný tým nedokázal na rozměrném hřišti zachytávat dlouhé míče a náběhy které následovaly. Zhruba 30min jsme drželi krok, možná byli i o chlup lepší, ale po dvou rychlých brankách na 1:2 a 1:3 jsme se sesypali a už nebyl morál se do utkání vrátit. Braník tak zaslouženě zvítězil a vstřelil spoustu branek.
SKO – FC Tempo (pražský přebor), 3:1
Zápas na Tempu byl generálkou na soutěžní utkání, zkusili jsme hrát už i na výsledek. Do hry nemohl zasáhnou motor záložní řady Matěj Procházka, zápas tak byl i o hledání toho, kdo za něj převezme zodpovědnost za výstavbu hry. Hra podle toho i vypadala, my jsme zalezli, hru výrazně zjednodušili, zmenšili prostor pro tempáckou hru a čekali na naše šance. Po každém zisku rychle nahoru a pokusit se trestat. Ve chvíli kdy se podařilo doplnit, tak jsme byli i nebezpeční. Domácí jsme do výraznějších šancí nepustili a to i přesto, že jsme většinu utkání hráli bez balonu. I taková utkání nás v soutěži čekají (Vyžlovka, Benešov apod) takže je dobře, že jsme si to vyzkoušeli.
