MLADŠÍ DOROST SI SE SOUPEŘEM PORADIL I V TĚŽKÉM TERÉNU

SK Modřany – Dolní Břežany 3:7. Zápas v Modřanech se odehrál netypicky až v pondělí. Pražské soutěže, na rozdíl od středočeských, naštěstí automaticky nabízejí hrací den na pondělí, pokud je volno například z důvodu státního svátku. To je velmi rozumné a praktické, každý si může naplánovat volno a nemusí řešit, že se hraje uprostřed prodlouženého víkendu.
Utkání probíhalo na těžkém terénu, několikadenní deště se na stavu hrací plochy dost podepsaly. Ani marodka z minulého týdne se moc nezmenšila, takže jsme opět vyrazili bojovat oslabeni. Ale to nám nijak nezabránilo se do soupeře od začátku zakousnout. Konečně se klukům podařilo zachytit začátek, dokonce tak dobře, že hned první akce zápasu nabídla gólovou příležitost. Branku jsme sice nevstřelili, ale kluky to určitě nakoplo a gólový úspěch přišel vzápětí. Krásně sehraná standardka, důraz na zadní tyči a vedeme. Místo potvrzení jsme ale po úniku domácího štírka inkasovali a Modřanští začali kousat. Několik závarů jsme přežili, Kuba vytáhl důležitý zákrok po trestném kopu domácích z nebezpečné pozice. Pak ale přišel moment, který možná najdeme v relaci „borec na konec“, Honza Šimončič natáhl z 25m ke střele a bezmocnému brankáři vymetl všechny pavučiny. Krásný moment. Následně obávaný břežanský kanonýr Petr Šimoníček zvýšil a vše směřovalo ke klidnému průběhu. Zvlášť když jsme na začátku druhého poločasu přidali dvě krásné rychlé branky, Maty s Vojtou hýřili nápady i pohybem, vše se zdálo vyřešené. Jenže znovu se ukázalo, jak bývá fotbal nevyzpytatelný a krásný. Domácí šťastně snížili, za minutu z penalty znovu a začali tlačit. Kluci se pár minut s touto situací vyrovnávali, ale netrvalo to dlouho, hru srovnali a přidali asi rozhodující gól na 6:3. Branka to byla nepěkná, vydřená a do sítě skoro dotlačená, ale zasloužená. Bylo tam vše, co se snažíme kluky naučit, být agresivní a chtít dál gól dokud to jen jde. Nakonec padl takový gól ještě jeden, vstřelil ho Ondra Poly Polanský, který si  chytře počíhal na míč po závaru před domácí svatyní. V Břežanech asi není nikdo, kdo by to Ondrovi nepřál, za vše co fotbalu obětuje a s jakým nasazením ho hraje. Ondro, super!